O vodě

Kvalita vody

 

Kvalitní voda je jeden ze základních předpokladů pro zdravý a dlouhý život. S tím souvisí nejen kvalita vody, kterou pijeme, ale i kvalita odpadní vody, kterou vypouštíme ze svých obydlí.
Pokud budou znečištěné odpadní vody vypouštěné do podzemních vod, znečišťujeme si kvalitní podzemní vodu například ve studních, určenou k pití. V případě kontaminace vod povrchových (potoků, řek, rybníků, apod.), se z těchto vod stávájí zapáchající stoky, které obsahují patogenní mikroorganismy, nebo se v těchto vodách daří sinicím, které vylučují tyto vodní toky pro koupání a rekreační využívání.
Úprava těchto vodních toků je potom náročná na užití technologie úpravy vody. Podle typu znečištění potom musíme zvolit i vhodnou technologii. Na základě znalostí zdroje surové vody pro úpravu vody, navrhujeme i způsob technologie, která je nejvhodnější a zároveň nejekonomičtější. Jiný je případ u klasických úpraven vod z povrchových toků, jiný pak u vody, která teče z kohoutku v domácnostech, a jinak navrhujeme "kapesní" úpravny pro outdoorové (venkovní, do přírody) úpravny vod.
Základem je však vždy separování mikrobakteriálního a virového znečištění vody, které i zdravému člověku může způsobit během pár hodin vážné zdravotní komplikace. Dále se potom od typu použití a umístění úpravny separují různé chemické polutanty ve vodách.

Posuzování kvality pitné vody

Kvalita (jakost) pitné vody se v České republice řídí platnou legislativou, a to Vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění změn této vyhlášky v roce 2005 – Vyhláška č. 187/2005 Sb. a v roce 2006 - Vyhláška 293/2006 Sb. Ukazatele v této vyhlášce jsou závazné pro posuzování kvality vody, pro účely zásobování obyvatelstva pitnou vodou.
V případě nouzového, krizového nebo havarijního zásobování pitnou vodou lze sáhnout na limity uvedené v Metodickém doporučení Státního zdravotnického ústavu - Národního referenčního centra pro pitnou vodu. Metodické doporučení má nižší požadavky na maximální chemické složení vody. Voda pro pitné účely dle MD-SZÚ se smí používat maximálně jeden měsíc.
Výrobky, které přichází do styku s pitnou vodou, musí vyhovovat Vyhlášce č. 409/2005 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vod. Tyto požadavky jsou splněny u všech námi nabízených výrobků.

Posuzování kvality odpadní vody

Problematika odpadních vod je v České republice legislativně upravena Nařízením vlády č. 229/2007 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Problematika nakládání s vodami je uvedená v Zákonu o vodách č. 254/2001 Sb.

 

 

 

Úprava vody

 
 

Většina úpraven vody buď upravuje již pitnou vodu - vylepšuje její organoleptické (chuť, vůně) a chemické složení, (Fe. Mn, Ca, Mg), dezinfikuje vodu nebo upravuje povrchovou vodu z vodních toků a nádrží na vodu pitnou. Velmi časté jsou také úpravny vod používané pro úpravu podzemních vod, nejčastěji ze studní a vrtů. Velká část úpraven vod upravuje surovou vodu z povrchových vodních zdrojů na vodu pitnou do hodnoty Vyhlášky č.428/2001 Sb., ve které jsou definovány kategorie vod povrchových.

 

V případě že potřebujete získat pitnou vodu z povrchových vod (potok, řeka, rybník nebo jezero) nebo z vod podzemních (kopaná nebo vrtaná studna, vrt), je zapotřebí úpravny pro zajištění hygienické nezávadnosti vody k pití. Hlavním důvodem použití úpraven pro úpravu surové vody je odstranění mikrobakteriálního znečištění vody dezinfekcí a upravení hodnot organických a anorganických znečišťujících látek na hodnoty specifikované Vyhláškou č. 252/2004 Sb. V mnoha případech jsou finanční provozní náklady výhodnější, nežli náklady při odběru pitné vody z veřejného zásobování pitnou vodou.

 

Pokud používáte pitnou vodu ze studny, popř. veřejného vodovodu, může se stát, že voda je tvrdá, obsahuje železo nebo mangan, radon, popř. zvýšené množství dusičnanů. (Bližší informace v menu Odborná terminologie.) Nejčastějším způsobem úpravy pitné vody z řádu bývá změkčování vody (snižování tvrdosti). Tato úprava je žádoucí jako prevence proti zanášení domácích spotřebičů vodním kamenem, i pro zlepšení chuťových vlastností vody. Nápoje připravené z vody s nízkou tvrdostí jsou chuťově lepší, nežli s vysokou hodnotou tvrdosti. Dlouhodobé usazování vodního (kotelního) kamene vede k vyšší spotřebě elektrické energie u ohřevů vody, bojlerů , čerpadel a praček z důvodu usazování vodního kamene na kontaktních ohřevových místech nebo v potrubí. Měkkost (tvrdost) se nastavuje dle požadavku zákazníka, ideálně hodnota 2mmol/l (spodní doporučující hranice vyhlášky)), v praxi se volí kompromis mezi hygienickými a technickými vlasnostmi vody a tvrdost se nastavuje na hodnotu 1mmol/l. V případě nulové hodnoty je třeba dbát zásady dodat do organismu vápník a hořčík potravinami.
Vyšší obsah železa nebo manganu způsobuje zanášení vnitřních částí potrubí a spotřebičů, popřípadě ovlivňuje chuťové vlastnosti vody. Zejména u starých vodovodních řádů se čas od času v kohoutku objeví tzv. "rezavá voda". Sloučeniny železa se usazují v trubkách (tzv.měkké usazení) a může dojít až k ucpání přívodu vody do bojlerů, koupelen nebo záchodů. Mangan a jeho sloučeniny se projevují vznikem "mastných skvrn" na povrchu vody. Nepříliš častý je také problém s železitými a manganatými bakteriemi, které dokáží zanášet trubky a spotřebiče, případně obtěžovat uživatele "zapáchající vodou".
Dusičnany by měly být sledované, zvýšený obsah těchto látek je nebezpečný zejména pro kojence, více viz menu Terminologie. V některých místech ČR může být také velmi problematická zvýšená hodnota Radonu, jeho nebezpečnost tkví v přirozeném radioaktivním záření ionizujícím vzduch, které doprovází slučovací reakce radonu.

 

V případě použití úpraven vod v outdooru (v přírodě, na cestách) je základním požadavkem pro hodnocení výstupní vody její mikrobakteriální nezávadnost. Proto tyto úpravny především dezinfikují vodu chemicky (tablety, prášky), nebo mechanicky - filtračně (mikrofiltrace, sorpce, apod.).

 

Velmi diskutovaným problémem pitné vody z vodovodního řádu, je vliv chlorování na kvalitu takto upravené vody. Existuje nespočet vědecky podložených studií o negativním vlivu chlorovaných organických látek a jejich derivátů ve vodě na lidské zdraví, také existují teorie, které vlivu chloru přisuzují vznik arteriosklerózy a kardiovaskulární nemoci (Dr. J. M. Price). Stále více domácností si pořizuje domácí úpravnu vody s aktivním uhlím pro odstranění volného chloru a jeho organických derivátů (tzv. THM) z vody, jako prevence proti možným negativním vlivů chloru na lidské zdraví, a také z důvodů výrazně lepší chuti takto upravené vody.

 

Řešením je i nákup balených vod v případě problémů s vodou, nicméně ekonomicky je toto řešení nevýhodné a navíc ne vždy je tato varianta zdravotně nezávadná. O vlivu bisfenolů a ftalátu na lidský organismus z plastových PET lahví se také nemluví zcela otevřeně.

 

 

O čištění vody

Problematika zpracování odpadních vod z domácností

Volba zařízení pro účinné čištění, případně akumulaci odpadních vod je nasnadě, pokud nechcete, nebo nemůžete, využívat veřejnou kanalizaci a platit stočné. Pokud nevyužijete veřejnou kanalizaci se zaústěním do městské ČOV, musíte se sami postarat o účinnou likvidaci odpadních vod z domácnosti. V případě nelegálního vypouštění odpadních vod do vodních toků, nebo vsakováním „přepadu“ vody z žumpy drenáží do zahrady, vám může opakovaně hrozit pokuta až 50 000 Kč. Způsobů realizace likvidace odpadních vod z domácností je více, nejčastější jsou tyto:

Jímka (žumpa)

Nejdražší varianta jímání odpadních vod z domácností. Jedná se o uzavřenou nádrž, do které přitéká veškerá odpadní voda z domácnosti. V závislosti na objemu jímky je potřeba zajišťovat pravidelné vyvážení odpadní vody fekálním vozem. Tato skutečnost značně prodražuje provozní náklady. Umístění jímky je vhodné například u chat a obecně u budov, které nejsou často obývány. Stejně tak můžou být případy, kdy není možné postavit ČOV nebo septik s filtrem.

Septik

Jedná se o vícekomorovou, průtočnou nádrž ve které dochází k usazování hrubých mechanických nečistot z odpadní vody a k anaerobnímu biologickému čištění usazených organických nečistot. Jelikož je však účinnost čištění jen z cca 30%, nelze septik užívat jako samostatné čistící zařízení a často se kombinuje se zemní filtrací nebo biofiltrací.

Zemní filtr

Průtočná nádrž s pískovou, štěrkovou nebo umělou filtrační náplní, která je určena k sekundárnímu dočištění vod ze septiku nebo ČOV. Nedá se použít jako samostatný způsob čištění odpadních vod.

Biofiltr

Stejně jako u zemního filtru se jedná o filtraci. Na rozdíl od něj je však do biofiltru zaústěno provzdušňovací dmychadlo a na filtračním loži je vrstva bakterií, které zajišťují účinné dočištění odpadních vod.

Domovní čistírna odpadních vod (ČOV)

Domovní čistírny odpadních vod jsou navržené pro užití v chalupách, rodinných domech a bytových domech, kde není možné se napojit do veřejné kanalizace. Vyčištěná voda z ČOV se dá vypouštět do povrchových vod (například potok), podzemních vod (vsakováním do terénu, drénu nebo vsakovací studny) a také do veřejné kanalizace. Ve většině případů jsou domovní ČOV brána z pohledu legislativy a úřadů jako vodní dílo, proto je vždy třeba povolení vodoprávních úřadů pro stavební řízení.
Domovní ČOV fungují na principu aerobního biologického čištění. V praxi se jedná o celoplastovou nádrž s vnitřními technologickými přepážkami. Přepážky jsou často rozdělené na usazovací a akumulační část, aktivační část a „dosazovací“ část. Do aktivační části je zavedený tlakový vzduch z dmychadla, který provzdušňuje (aeruje) bakterie, které s účinností až 95% čistí znečištění ve vodě. Díky přítomnosti akumulační nádrže u většiny domovních ČOV je možné až 30 dní nedodávat žádnou odpadní vodu, aniž by bakterie zemřely. Je však důležité nechat v provozu dmychadlo. V usazovací nádrži sedimentují hrubé mechanické nečistoty, v části „dosazovací“ potom kal. Přibližně dvakrát do roka je třeba ČOV odkalit (kalovým čerpadlem například).

 

Ze všech variant je pro trvale obývané nekomeční objekty čistírna odpadních vod nejvhodnější po ekonomické a funkční stránce.